|
Historie
West Highland White Terriera
WHWT patří ve světě mezi velmi oblíbené teriery.
I u nás se v posledních
10 letech stal velmi
vyhledávaným plemenem.
Jako u všech terierů ze Skotska , je i u WHWT jeho historie
poněkud nejasná,
ale terier s bílou
barvou srsti má bezpochyby velice dávnou historii. Ve Skotsku vždy
žili terieři ,
zejména v divokých oblastech západní vysočiny , stejně
jako na pobřeží
a Hebridách.
Vlastnili a chovali je příslušníci šlechty i venkované.
Na východě Skotska
se vyskytovali psi s
tmavou srstí předek dnešního skotského teriera. Na
severozápadě
žil mohutnější
pes s delší srstí, z něhož se vyvinul skay terier. Terieři
na západě byli
nižší s kompaktním
tělem , zjevně předci dnešního kern teriera
a westie.
Na tomto místě se ve vrzích vyskytovala světle zbarvená
štěňata ( v odstínech
žluté až
bílé ), která však lidé
ve většině případů topili, protože je
považovali za méně
vhodná k
práci než ta barevná. Teprve v 19 století tomu nešťastná
náhoda chtěla, že
se Malcolm Poltalloch
začal věnovat chovu bílých terierů. Sir Edward
Donald Malcolm
z Poltallochu
byl plukovník a lovec, který na jednom lovu nešťatnou náhodou
postřelil
svého oblíbeného
psa, jehož barva srsti splývala s barvami porostu. To vedlo k
jeho
rozhodnutí ponechávat
si naopak světle zbarvená štěňata z vrhů,
aby byli psi lépe
k poznání v nepřehledném
terénu od ostatní zvěře. Těmto terierům se
také říkalo, podle
místa vzniku,
Poltalloch terier. Mimo něho byl tehdy známý ještě bílý
skay terier vévody
Dukea z Argyllu a bílý
skotský terier doktora Flaxmana z hrabství Fifeshire ( z
Pittenwemu ).
Pojmenování " Roseneath
terier " uvádí autoři u těchto všech třech
bílých terierů, ale
nikdy se neshodli na
tomto jméně jen u jednoho z nich.
Psi museli především pracovat, takže jejich morfologie a
vzrůst byly spíše podružné.
Dominantním znakem
pro výběr byla hlavně povaha. Všichni tito pracovní
psi patřili
do stejných kategorií,
takže ve jménech vládl pěkný zmatek.K oficiálnímu uznání
plemene
pod jménem dnešním
, tedy West Highland White Terrier , došlo v britském
klubu
( Kennel Club ) v
roce 1907, kdy byl také poprvé stanoven jeho standard. Předtím
byl
v roce 1904
založen WHWT klub s vévodou z Argyllu jako prezidentem klubu. V
roce
1928 byl vypracován
nový standard poté, co bylo zakázáno křížení westie s
kern teriery.
V období po 2. světové
válce byl kladen stále větší důraz na úpravu srsti
a toto plemeno
začalo získávat
neustále na popularitě.
Povaha
:
Původně
byl westie psem loveckým, osvědčil se nejen při
lovu na lišku a vydru,
ale výborně
chytal a dávil myši a krysy, což ostatně dělá rád i
dnes. Ačkoliv je westie
robustní , je velice
pohyblivý a mrštný. Je dynamický, extrovertní, skamarádí se
s každým.
Westie je neodolatelný
společník, má radostnou povahu, je stále v dobrém
rozmaru, doma
vás stále vítá,
pobíhá, rád si hraje , je dost mazaný, přítulný, možná
občas trochu vlezlý,
ale ne ve špatném
smyslu slova. Dokáže být i diskrétní, bude se vás pořád
držet a po bytě
provázet tak,
že si toho často ani nevšimnete,a bude čekat na chvíli,
kdy se mu opět
budete věnovat.
Westie je neodolatelný společník, ale také osobitý, paličatý
a ne vždy
pochopí vše na
poprvé. Pozor ne však proto, že by nerozuměl, ale proto,
že NECHCE
rozumět. Je to
dominantní pes a mohl by se tak chovat i vůči vám,
pokud ho nedokážete
usměrňovat
již od útlého věku. Má tendenci vás využívat a neustále
zkoumá, kam až
může zajít. Někdy
je to hra na " Kdo z koho". Ale vítězem musíme být
vždy my! Pokud
mu pán nepřistřihne
křídla hned od začátku, může se stát , že
budete mít co do činění
s nezdolným psem,
který neposlouchá a dělá si co chce. Ale i přes to
nesmíme zapomínat
na jeho náklonnost,
kterou projevuje svému pánovi, pokud si získá jeho respekt.
Westie
působí
bezesporu impozantně bez známek projevů nervozity
či agresivity. Je to velice
výrazná osobnost
a asi tak je třeba chápat jeho milé rošťáctví .
Westie je malý věrný
psí společník,
velice přítulný, zbožňující děti, se kterými
si velmi rád hraje a sdílí s nimi
jejich radovánky. Je
při tom velmi legrační a sám rád vymýšlí nějaké
taškařiny. Je velmi
společenský ,
není plachý, a pokud si už od mala zvykne na kamaráda jiného
druhu ( ptáka,
kočku ), nebudou
s ním žádné problémy, dobře se adaptuje. Je lepší si předem
uvědomit,
že westie si není vědom
svého malého vzrůstu , a tak vidí-li velkého psa, myslí
si , že je
stejně velký .
A proti tomuto psovi se může pokusit i vyvinout určitou
iniciativu jak to
dokázat a být
i agresivní a snažit se zaútočit, přičemž si
neuvědomuje nebezpečí, které
mu od velkého psa
hrozí. Je totiž přesvědčen, že jeho velikost je
minimálně stejná jako
" protivníkova
".
Westie je předurčen stát se výborným společníkem
člověka. Je vhodný hlavně
pro mladé lidi ne však
věkem, ale svým založením. Do rodiny přinese radost,
a za starost
o něj, se odmění
důvěrou a přátelstvím.
O
mně,
aneb jak to všechno začalo..
Už jako malá holka jsem lezla sousedovic psům do boudy, tahala
domů malá koťata a štěňata, s příslibem rodičů,
že když celý týden neuvidí jednu loužičku nebo hromádku, ten
prcek u nás zůstane. Ale sami to jistě znáte... bydleli jsme
v bytě... Vždy se našla jedna loužička a já se musela
rozloučit s kotětem nebo štěnětem při víkendové
návštěvě chalupy. Říkali mi, tak asi jako dalším
stejně potrefeným milovnicím zvířat, " kočičí
a psí máma ".
Až jednoho srpnového
dne ( to mi bylo 12 let ) u nás zůstal asi 10 měsíční
kříženec foxteriera s něčím, jménem Ajax. Byl to uličník,
který se třeba těsně před odjezdem na chalupu
rozhodl, že prozkoumá místní revír a my byli nuceni čekat třeba
do 11 večer, než se uráčil vrátit. Bohužel se jednoho dne
ze svého výletu za děvčaty již nevrátil...
Když mi bylo15 let, rodiče se rozhodli přestěhovat na
vesnici do rodinného domku. A to byla další příležitost pro mě.
U domku musí být pes. Dodnes jsem velmi vděčná jednomu pánovi,
kterého jsem potkala na brigádě v zahradnictví v Praze. Daroval
mně několik ročníků časopisu Pes přítel
člověka. Tehdy jsem se rozhodla, že můj nový pes MUSÍ
mít papíry. Rodinná rada pak už jen rozhodovala, zda to bude německý
ovčák, briard nebo
erdelterier. Po návštěvě chovatelů
jednotlivých plemen rozhodla skladnost potenciální tělesné schránky
psa v žigulíku! Zvítězil erdel!
A tak začal můj pravý život " kynologa ". Výchova,
výcvik a první výstavy mojí nové kamarádky Betky alias Beatrix
Domingo. Na Betce jsem se všechno učila, jak vychovávat sebe i jí
ke kázni a poslušnosti a hlavně sebeovládání. Když měla
Betka svůj den, mohla jsem dělat cokoli, ale na přivolání
nereagovala. Kolikrát mi utekla do lesa a musím doznat, že v útěcích
byla větší mistr než byl kdy Ajax. Kolikrát jsem prochodila
okolní lesy klidně 1 - 2 dny. Kolik slz já probrečela , při
představách, že se jí něco stalo. Ale Betka byla také moje
" vrba " . Myslím, že jenom psí uši snesly to vše, co mě
tehdy trápilo. A nikomu nemohla nic říc. Byla to moje nejlepší
kamarádka v dobrém i zlém. Později mi pomáhala hlídat moji
dceru Katku, která se naučila dříve stát
i díky její podpoře a trpělivosti, když se Katčiny
prstíky zabořily se silou do Betčiných chlupů. Její
pomoc s výchovou Katky však záhy skončila rychlým průběhem
nemoci. Kdo ještě nikdy nepřišel o svého psa,
neporozumí. Ale nemít Katku a nemuset se o ní starat, asi bych se trápila
do dnes...
Po odchodu Betky jsem byla několik měsíců bez psa. Ale
hledala jsem pro sebe nové plemeno. Při návštěvě MVP v
Brně jsem se zhlídla hned v několika plemenech. Mezi jihoruským
ovčákem, bergamským ovčákem, westem, komondorem a irským
vlkodavem, zvítězil tentokrát ten posledně jmenovaný. Pro
vlčí " štěňátko " jsme si jeli po porodu našeho
Michálka. A tak jsme se do nového bytu nastěhovali nejen se
synem, ale i s vlkodavem " Damečkem Černým
", jak jsme ho jmenovali. Pravým jménem byl Diamant od Švejka.
V době růstu břibíral týdně 2 kg a vyrostl
o 3 cm na výšku !!! Dosáhl až na 98 cm v kohoutku. Bohužel mu také
narostla trochu do délky spodní čelist a v 8 měsících měl
předkus. Tak jsme našli pro Damečka nového majitele.
Ti z vás, kdo pozorně četli, již jistě tuší jaké
plemeno následovalo po vlkodavovi. Ano do bytu tentokrát něco menšího...
co třeba westieho ?
No nebylo tak jednoduché sehnat štěně. Chovatelů bylo
velmi málo, a štěňat ještě méně. Fenky tenkrát
velmi špatně zabřezaly a měly málo štěňat. Přesto
se mi poštěstilo a v Praze na mě čekala jedna westí
holka. A tak k nám přišla Astruška .
Byla roztomilá, malá stojící ouška, a při chůzi neustále
vrtěla ocáskem. Kolemjdoucí říkali, že je jako ten pejsek
" na baterky ".
O tom,
že jsem ve westech našla svůj chovatelský smysl života víte,
ale je ještě jedno plemeno, co mě uchvátilo. Bergamský
ovčák, pro Cloysu jsem jela vlakem do Orlických hor. Jejími
rodiči jsem byla uchvácená. Jak na nich při hře vlály
provazce chlupů, které při výskocích a v běhu vždy
zaostávaly za pohybem psa a poskytovaly nádhernou podívanou.
Chovat tohle nádherné plemeno by mě fakt bavilo. Na škodu je jen
úzká základna v Evropě. Bergamáci jsou totiž chováni spíše
jen nadšenci. V Itálii je jen několik letitých stanic, které
vedou své chovy opravdu na velmi vysoké úrovni. Pro početnější
chov by určitě měl takový nadšenec mít k dispozici
opravdu ohromný pozemek. Cloysa měla jednou štěňata se
svým starším melírovým bratrem. Narodilo se 5 štěňat,
z toho jen jedno štěně melírové. Dnes už tu Cloysa také
není. Letos v časném létě ji veterinář ulehčil
odchod ze světa. Odešla přesně
o 4 měsíce později po Astře,
tak jako se i narodila o 4 měsíce později než ona.
A já možná jednou, jednu ještě budu mít....
....... a vidíte, sešel se rok s rokem a na jaře roku 2006 jsem
si pořídila hned dvě psí holky bergamačky (
Cane
da Pastore Bergamasco
).....
Když Katce bylo 8 let, začala se mnou jezdit na výstavy. V té
době byla pro děti soutěž na výstavách, nazvaná
" Dítě a pes ". Katka se předváděla s
Fergusem. Tato soutěž se změnila později na Junior
handling. Bohužel kolikrát se Katky soutěž časově křížila
s posuzováním westů v kruhu. A tak jsem se rozhodla pořídit
jí jejího vlastního psa. V roce si přivezla z výstavy v
rakouském Tullnu štěně velšteriéra -
Welsh terrier. Dala mu jméno Rocky,
jeho jméno v rodokmenu je Leonhard's Wild Oleander. Rocky má naštěstí
mírnou povahu po mamince a tak má z pravého velše jen to
táhlé vytí. Westí holky miluje a ony všechny jeho. Chodí ho skrz
tyče ohrady navštěvovat a ukazují mu bříško. Zato
westí chlapečky by vraždil na potkání. Mezi westími kluky a jím
- velšem - panuje fakt velká rivalita a nenávist. No jak však čas
letí, Katka se připravovala na studium a teď studuje a má lásku
a velš už je zprostěn výstav. A tak ho občas navštíví
jen nějaká velší slečna za účelem rozšíření
velšího rodu.
V zimě 2006 nás i velš Rocky opustil a přibylo nové plemeno
do našeho domu -
Anglický toy teriér. Ten první a nikdy
nezapomenutelný MultiCH. Saint Lazar´s Cory. I u něho ale platí
to samé co u Rockyho - westí holky miluje ( hlavně v době hárání
) a s dospělými kluky ho raději nenechávám. Se štěňaty
je v pohodě a s dcerou Toyleen jsou jako jeden.
Na podzim roku 2007 přiletěl psí kluk jménem Tarou. Je to
první jedinec plemene Nihon
teria - Japonský terier - Japanese terrier,
který po mnoha letech odmlky přiletěl do Evropy. Moc bych si
přála představit tohle plemeno všem milovníkům psů
a budu se snažit o založení plemene té nejlepší krve, která je v
Japonsku v současné době k dispozici.
A tady je dnes konec toho minulého, a začátek těch dnešních
a budoucích psisek v mém životě .........
A mé motto :
" Co může
být lepšího než jeden westie ?
Dva a VÍCE ... "
.....9.2007 - tak tohle
moto už tak 100% neplatí, mělo by znít :
"
Co může být lepšího než jeden pes? Dva a více! "
|
|
|