Historie WHWT        Povaha WHWT       O mně aneb...      Moje staré album
 

            Historie   West Highland White Terriera

            WHWT patří ve světě mezi velmi oblíbené teriery. I u nás se v posledních
10 letech stal velmi vyhledávaným plemenem.
              Jako u všech terierů ze Skotska , je i u WHWT jeho historie poněkud nejasná,
ale terier s bílou barvou srsti má bezpochyby velice dávnou historii. Ve Skotsku vždy
žili terieři , zejména v divokých oblastech západní vysočiny , stejně jako na pobřeží
a Hebridách. Vlastnili a chovali je příslušníci šlechty i venkované. Na východě Skotska
se vyskytovali psi s tmavou srstí předek dnešního skotského teriera. Na severozápadě
žil mohutnější pes s delší srstí, z něhož se vyvinul skay terier. Terieři na západě byli
nižší s kompaktním tělem , zjevně předci dnešního kern  teriera a westie.
             Na tomto místě se ve vrzích vyskytovala světle zbarvená štěňata ( v odstínech
 žluté až bílé ), která však lidé ve většině případů  topili, protože je považovali za méně
 vhodná k  práci než ta barevná. Teprve v 19 století tomu nešťastná náhoda chtěla, že
se Malcolm Poltalloch začal věnovat chovu bílých terierů. Sir Edward Donald Malcolm
 z Poltallochu byl plukovník a lovec, který na jednom lovu nešťatnou náhodou postřelil
 svého oblíbeného psa, jehož barva srsti splývala s barvami porostu. To vedlo k jeho
rozhodnutí ponechávat si naopak světle zbarvená štěňata z vrhů, aby byli psi lépe
k poznání v nepřehledném terénu od ostatní zvěře. Těmto terierům se také říkalo, podle
místa vzniku, Poltalloch terier. Mimo něho byl tehdy známý ještě bílý skay terier vévody
Dukea z Argyllu a bílý skotský terier doktora Flaxmana z hrabství Fifeshire ( z Pittenwemu ).
Pojmenování " Roseneath terier " uvádí autoři u těchto všech třech bílých terierů, ale
nikdy se neshodli na tomto jméně jen u jednoho z nich.
               Psi museli především pracovat, takže jejich morfologie a vzrůst byly spíše podružné.
Dominantním znakem pro výběr byla hlavně povaha. Všichni tito pracovní psi patřili
do stejných kategorií, takže ve jménech vládl pěkný zmatek.K oficiálnímu uznání plemene
pod jménem dnešním , tedy West Highland White Terrier , došlo v britském klubu
( Kennel Club ) v roce 1907, kdy byl také poprvé stanoven jeho standard. Předtím byl
 v roce 1904 založen WHWT klub s vévodou z Argyllu jako prezidentem klubu. V roce
1928 byl vypracován nový standard poté, co bylo zakázáno křížení westie s kern teriery.
V období po 2. světové válce byl kladen stále větší důraz na úpravu srsti a toto plemeno
začalo získávat neustále na popularitě.
Nahoru                                                              
                                             Povaha :
               Původně byl westie psem loveckým, osvědčil se nejen při lovu na lišku a vydru,
ale výborně chytal a dávil myši a krysy, což ostatně dělá rád i dnes. Ačkoliv je westie
robustní , je velice pohyblivý a mrštný. Je dynamický, extrovertní, skamarádí se s každým.
Westie je neodolatelný společník, má radostnou povahu, je stále v dobrém rozmaru, doma
vás stále vítá, pobíhá, rád si hraje , je dost mazaný, přítulný, možná občas trochu vlezlý,
ale ne ve špatném smyslu slova. Dokáže být i diskrétní, bude se vás pořád držet a po bytě
 provázet tak, že si toho často ani nevšimnete,a bude čekat na chvíli, kdy se  mu opět
budete věnovat. Westie je neodolatelný společník, ale také osobitý, paličatý  a ne vždy
pochopí vše na poprvé. Pozor ne však proto, že by nerozuměl, ale proto, že NECHCE
rozumět. Je to dominantní pes a mohl by se tak chovat i vůči vám, pokud ho nedokážete
usměrňovat již od útlého věku. Má tendenci vás využívat a neustále zkoumá, kam až
může zajít. Někdy je to hra na " Kdo z koho". Ale vítězem musíme být vždy my! Pokud
mu pán nepřistřihne křídla hned od začátku, může se stát , že budete mít co do činění
s nezdolným psem, který neposlouchá a dělá si co chce. Ale i přes to nesmíme zapomínat
na jeho náklonnost, kterou projevuje svému pánovi, pokud si získá jeho respekt. Westie
působí bezesporu impozantně bez známek projevů nervozity či agresivity. Je to velice
výrazná osobnost  a asi tak je třeba chápat jeho milé rošťáctví . Westie je malý věrný
psí společník, velice přítulný, zbožňující děti, se kterými si velmi rád hraje a sdílí s nimi
jejich radovánky. Je při tom velmi legrační a sám rád vymýšlí nějaké taškařiny. Je velmi
společenský , není plachý, a pokud si už od mala zvykne na kamaráda jiného druhu ( ptáka,
kočku ), nebudou s ním žádné problémy, dobře se adaptuje. Je lepší si předem uvědomit,
že westie si není vědom svého malého vzrůstu , a tak vidí-li velkého psa, myslí si , že je
stejně velký . A proti tomuto psovi se může pokusit i vyvinout určitou iniciativu jak to
 dokázat a být i agresivní a snažit se zaútočit, přičemž si neuvědomuje nebezpečí, které
mu od velkého psa hrozí. Je totiž přesvědčen, že jeho velikost je minimálně stejná jako
 " protivníkova ".
               Westie je předurčen stát se výborným společníkem člověka. Je vhodný hlavně
pro mladé lidi ne však věkem, ale svým založením. Do rodiny přinese radost, a za starost
o něj, se odmění důvěrou a přátelstvím.
Nahoru

 
              O mně, 
                        aneb jak to všechno začalo..
            Už jako malá holka jsem lezla sousedovic psům do boudy, tahala domů malá koťata a štěňata, s příslibem rodičů, že když celý týden neuvidí jednu loužičku nebo hromádku, ten prcek u nás zůstane. Ale sami to jistě znáte... bydleli jsme v bytě... Vždy se našla jedna loužička a já se musela rozloučit s kotětem nebo štěnětem při víkendové návštěvě chalupy. Říkali mi, tak asi jako dalším stejně potrefeným milovnicím zvířat, " kočičí a psí máma ". 
 Až jednoho srpnového dne ( to mi bylo 12 let )  u nás zůstal asi 10 měsíční kříženec foxteriera s něčím, jménem Ajax. Byl to uličník, který se třeba těsně před odjezdem na chalupu rozhodl, že prozkoumá místní revír a my byli nuceni čekat třeba do 11 večer, než se uráčil vrátit. Bohužel se jednoho dne ze svého výletu za děvčaty již nevrátil...
            Když mi bylo15 let, rodiče se rozhodli přestěhovat na vesnici do rodinného domku. A to byla další příležitost pro mě.  U domku musí být pes. Dodnes jsem velmi vděčná jednomu pánovi, kterého jsem potkala na brigádě v zahradnictví v Praze. Daroval mně několik ročníků časopisu Pes přítel člověka. Tehdy jsem se rozhodla, že můj nový pes MUSÍ mít papíry. Rodinná rada pak už jen rozhodovala, zda to bude německý ovčák, briard nebo erdelterier. Po návštěvě chovatelů jednotlivých plemen rozhodla skladnost potenciální tělesné schránky psa v žigulíku! Zvítězil erdel!
            A tak začal můj pravý život " kynologa  ". Výchova, výcvik a první výstavy mojí nové kamarádky Betky alias Beatrix Domingo. Na Betce jsem se všechno učila, jak vychovávat sebe i jí ke kázni a poslušnosti a hlavně sebeovládání. Když měla Betka svůj den, mohla jsem dělat cokoli, ale na přivolání nereagovala. Kolikrát mi utekla do lesa a musím doznat, že v útěcích byla větší mistr než byl kdy Ajax. Kolikrát jsem prochodila okolní lesy klidně 1 - 2 dny. Kolik slz já probrečela , při představách, že se jí něco stalo. Ale Betka byla také moje " vrba " . Myslím, že jenom psí uši snesly to vše, co mě tehdy trápilo. A nikomu nemohla nic říc. Byla to moje nejlepší kamarádka v dobrém i zlém. Později mi pomáhala hlídat moji dceru Katku, která se naučila dříve stát    i díky její podpoře a trpělivosti, když se Katčiny prstíky zabořily se silou do Betčiných chlupů. Její pomoc s výchovou Katky však záhy skončila rychlým průběhem nemoci. Kdo ještě nikdy nepřišel   o svého psa, neporozumí. Ale nemít Katku a nemuset se o ní starat, asi bych se trápila do dnes...
 

      Po odchodu Betky jsem byla několik měsíců bez psa. Ale hledala jsem pro sebe nové plemeno. Při návštěvě MVP v Brně jsem se zhlídla hned v několika plemenech. Mezi jihoruským ovčákem, bergamským ovčákem, westem, komondorem a irským vlkodavem, zvítězil tentokrát ten posledně jmenovaný. Pro vlčí " štěňátko " jsme si jeli po porodu našeho Michálka. A tak jsme se do nového bytu nastěhovali nejen se synem, ale i s vlkodavem   " Damečkem Černým ", jak jsme ho jmenovali. Pravým jménem byl Diamant od Švejka.
     V době růstu břibíral týdně 2 kg a vyrostl o 3 cm na výšku !!! Dosáhl až na 98 cm v kohoutku. Bohužel mu také narostla trochu do délky spodní čelist a v 8 měsících měl předkus. Tak jsme našli pro Damečka nového majitele.
 

         Ti z vás, kdo pozorně četli, již jistě tuší jaké plemeno následovalo po vlkodavovi. Ano do bytu tentokrát něco menšího... co třeba westieho ?
         No nebylo tak jednoduché sehnat štěně. Chovatelů bylo velmi málo, a štěňat ještě méně. Fenky tenkrát velmi špatně zabřezaly a měly málo štěňat. Přesto se mi poštěstilo a v Praze na mě čekala jedna westí holka.     A tak k nám přišla Astruška . Byla roztomilá, malá stojící ouška, a při chůzi neustále vrtěla ocáskem. Kolemjdoucí říkali, že je jako ten pejsek " na baterky ".
    O tom, že jsem ve westech našla svůj chovatelský smysl života víte, ale je ještě jedno plemeno, co mě uchvátilo. Bergamský ovčák, pro Cloysu jsem jela vlakem do Orlických hor. Jejími rodiči jsem byla uchvácená. Jak na nich při hře vlály provazce chlupů, které při výskocích a v běhu vždy zaostávaly za pohybem psa a poskytovaly nádhernou podívanou.
   Chovat tohle nádherné plemeno by mě fakt bavilo. Na škodu je jen úzká základna v Evropě. Bergamáci jsou totiž chováni spíše jen nadšenci. V Itálii je jen několik letitých stanic, které vedou své chovy opravdu na velmi vysoké úrovni. Pro početnější chov by určitě měl takový nadšenec mít k dispozici opravdu ohromný pozemek. Cloysa měla jednou štěňata se svým starším melírovým bratrem.  Narodilo se 5 štěňat, z toho jen jedno štěně melírové. Dnes už tu Cloysa také není. Letos v časném létě ji veterinář ulehčil odchod ze světa. Odešla přesně   o 4 měsíce později po Astře, tak jako se i narodila o 4 měsíce později než ona.   A já možná jednou, jednu ještě budu mít....          ....... a vidíte, sešel se rok s rokem a na jaře roku 2006 jsem si pořídila hned dvě psí holky bergamačky  ( Cane da Pastore Bergamasco ).....
 

       Když Katce bylo 8 let, začala se mnou jezdit na výstavy. V té době byla pro děti soutěž na výstavách, nazvaná " Dítě a pes ". Katka se předváděla s Fergusem. Tato soutěž se změnila později na Junior handling. Bohužel kolikrát se Katky soutěž časově křížila s posuzováním westů v kruhu. A tak jsem se rozhodla pořídit jí jejího vlastního psa. V roce  si přivezla z výstavy v rakouském Tullnu štěně velšteriéra - Welsh terrier. Dala mu jméno Rocky, jeho jméno v rodokmenu je Leonhard's Wild Oleander. Rocky má naštěstí mírnou povahu po mamince a tak má   z pravého velše jen to táhlé vytí. Westí holky miluje a ony všechny jeho. Chodí ho skrz tyče ohrady navštěvovat a ukazují mu bříško. Zato westí chlapečky by vraždil na potkání. Mezi westími kluky a jím - velšem - panuje fakt velká rivalita a nenávist. No jak však čas letí, Katka se připravovala na studium a teď studuje a má lásku a velš už je zprostěn výstav. A tak ho občas navštíví jen nějaká velší slečna za účelem rozšíření velšího rodu. 
        V zimě 2006 nás i velš Rocky opustil a přibylo nové plemeno do našeho domu - Anglický toy teriér. Ten první a nikdy nezapomenutelný MultiCH. Saint Lazar´s Cory. I u něho ale platí to samé co u Rockyho - westí holky miluje ( hlavně v době hárání ) a s dospělými kluky ho raději nenechávám. Se štěňaty je v pohodě a s dcerou Toyleen jsou jako jeden.
       Na podzim roku 2007 přiletěl psí kluk jménem Tarou. Je to první jedinec plemene Nihon teria - Japonský terier - Japanese terrier, který po mnoha letech odmlky přiletěl do Evropy. Moc bych si přála představit tohle plemeno všem milovníkům psů a budu se snažit o založení plemene té nejlepší krve, která je v Japonsku v současné době k dispozici.
               A tady je dnes konec toho minulého, a začátek těch dnešních a budoucích psisek v mém životě .........
     A mé motto :  
" Co může být lepšího než jeden westie ?       
                                Dva a VÍCE ... "   
 
.....9.2007 - tak tohle moto už tak 100% neplatí, mělo by znít :
" Co může být lepšího než jeden pes? Dva a více! "              
Nahoru

Evropský katalog optimalizace PageRank.cz TopListTOPlist